Když se řekne vitamin D, většina z nás si pravděpodobně vybaví slunce, zdravé kosti nebo imunitu. Možná si také vzpomenete na vitaminy rozpustné v tucích, které si ze školy pamatujeme díky kreativním učitelům biologie jako (z)ADEK.
Jenže vitamin D je mezi vitaminy tak trochu rebel. Na rozdíl od většiny ostatních si ho totiž naše tělo dokáže samo vyrobit. A aby toho nebylo málo, následně ho přemění na látku, která v organismu funguje jako hormon.
Takže je vitamin D skutečně vitamin? Nebo jsme ho celou dobu trochu špatně zařazovali?
Pojďme se podívat na to, jak funguje, proč ho máme často nedostatek a co o jeho roli v ženském reprodukčním zdraví skutečně říká věda.
Proč vitaminu D vůbec říkáme vitamin?
Abychom to pochopili, musíme se vrátit o více než sto let zpátky.
Lékaři si už po staletí všímali onemocnění, při kterém se dětem nesprávně vyvíjely a deformovaly kosti. Dnes ho známe jako křivici neboli rachitidu. Jeho příčina ale dlouho zůstávala záhadou.
Postupně se ukázalo, že dětem s křivicí pomáhá pobyt na slunci nebo podávání oleje z tresčích jater. Vědci však zpočátku netušili, co mají tyto dvě zdánlivě odlišné věci společného.
Zásadní průlom přišel v roce 1922, kdy vědci identifikovali dosud neznámý nutriční faktor, který pomáhal předcházet křivici. Protože šlo o čtvrtý objevený vitamin, dostal označení vitamin D.
Až později se ukázalo, že stejnou látku dokáže naše tělo vytvářet i samo, přímo v kůži za pomoci slunečního záření.
A právě tady začíná být příběh vitaminu D zajímavější.
Když si vitamin D vyrábíme sami, proč ho máme často nedostatek?
Vitamin D si naše tělo dokáže vytvořit v kůži ze sloučeniny zvané 7-dehydrocholesterol. K této přeměně ale potřebuje jednu zásadní věc: UVB záření.
Slunce nám tedy vitamin D přímo nedodává. Poskytuje energii pro chemickou reakci, díky které si ho organismus sám vytvoří.
Zní to jednoduše. Tak kde je háček?
1. Ne každé slunce znamená tvorbu vitaminu D
To, že je venku slunečno, ještě neznamená, že naše kůže dokáže vytvářet dostatek vitaminu D.
Rozhodující je množství UVB záření, které dopadá na zemský povrch. Když je slunce nízko nad obzorem, velká část tohoto záření se pohltí v atmosféře.
Proto můžeme trávit čas venku na slunci, a přesto si vitaminu D vytvořit jen velmi málo. V našich zeměpisných šířkách je to typické především v zimních měsících.
2. Záleží i na naší pokožce
Schopnost vytvářet vitamin D se mezi jednotlivými lidmi liší.
Roli hraje například pigmentace pokožky. Melanin totiž pohlcuje část UV záření, a může tak snižovat účinnost tvorby vitaminu D. S přibývajícím věkem navíc schopnost kožní syntézy zpravidla klesá.
Stejná doba strávená na slunci proto nemusí u dvou lidí znamenat stejné množství vytvořeného vitaminu D.
3. Moderní životní styl tvorbě vitaminu D úplně nenahrává
Většinu dne trávíme uvnitř budov, pracujeme u počítačů a v chladnějších měsících zakrýváme většinu pokožky oblečením.
A pokud si myslíte, že to zachrání sluncem zalitá kancelář, máme špatnou zprávu.
Běžné okenní sklo totiž UVB záření prakticky nepropouští. Takže ani osm hodin u slunného okna nám s tvorbou vitaminu D příliš nepomůže.
To samozřejmě neznamená, že bychom měli kvůli vitaminu D trávit hodiny na slunci bez ochrany. Nadměrná expozice UV záření prokazatelně poškozuje kůži a zvyšuje riziko rakoviny kůže.
To, že si vitamin D dokážeme sami vytvořit, tedy ještě neznamená, že ho vždy vytvoříme dostatek.
Pokud vlastní syntéza nestačí, můžeme ho získávat také z potravy, zejména z tučných ryb, vaječných žloutků nebo obohacených potravin. Další možností je suplementace.
Ať už ale vitamin D získáme odkudkoliv, jeho cesta v organismu tím teprve začíná.
Vitamin D, který se v těle chová jako hormon
Teď se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu.
Z chemického hlediska patří vitamin D mezi sekosteroidy, tedy látky strukturálně příbuzné steroidům. Do širší rodiny steroidních látek patří mimo jiné i naše pohlavní hormony, estrogeny a progesteron.
A podobně jako steroidní hormony dokáže také aktivní vitamin D ovlivňovat fungování buněk prostřednictvím specifických receptorů.
Má to ale jednu podmínku.
Vitamin D, který získáme ze slunce, potravy nebo suplementů, ještě není jeho hlavní hormonálně aktivní formou.Aby mohl takto působit, musí v těle projít dvěma důležitými přeměnami.
Jak se z vitaminu stane hormon?
První zastávka: játra
V játrech se vitamin D přemění na kalcidiol, označovaný jako 25(OH)D.
Právě tuto formu běžně měříme při krevních testech, protože je hlavním ukazatelem zásobení organismu vitaminem D.
Druhá zastávka: především ledviny
Kalcidiol se dále přeměňuje na kalcitriol, tedy 1,25(OH)₂D.
A právě kalcitriol představuje biologicky vysoce aktivní hormonální formu vitaminu D. K jeho tvorbě navíc může docházet i v některých dalších tkáních.
Pro lepší přehled:
| Forma | Co představuje |
|---|---|
| Vitamin D3 (cholekalciferol) | Výchozí forma vytvořená v kůži nebo získaná z potravy či suplementů |
| 25(OH)D (kalcidiol) | Hlavní cirkulující metabolit, jehož hladinu měříme v krvi |
| 1,25(OH)₂D (kalcitriol) | Biologicky aktivní forma |
A co se děje dál?
Kalcitriol se váže na takzvaný vitamin D receptor (VDR), který se nachází v mnoha různých tkáních našeho těla. Prostřednictvím tohoto receptoru může ovlivňovat aktivitu určitých genů, a tím i fungování buněk.
Vitamin D tedy není jen živina, kterou naše tělo pasivně využívá. Je součástí komplexního regulačního systému.
Co všechno vitamin D v těle ovlivňuje?
Nejčastěji si ho spojujeme se zdravím kostí. A právem.
Vitamin D totiž pomáhá regulovat vstřebávání vápníku a fosforu, které jsou nezbytné pro správnou mineralizaci kostí a zubů. Při jeho závažném nedostatku může u dětí vzniknout křivice a u dospělých osteomalacie, tedy porucha mineralizace kostí.
Jeho působení ale sahá mnohem dál.
Vitamin D se podílí také na správné funkci svalů a imunitního systému. Aktivní forma vitaminu D například ovlivňuje aktivitu některých imunitních buněk a podílí se na regulaci imunitních reakcí.
A protože se receptory pro vitamin D nacházejí v mnoha dalších tkáních, vědci zkoumají také jeho možné zapojení do dalších biologických procesů.
Včetně těch, které souvisejí s ženským reprodukčním zdravím.
Tady je ale důležité rozlišovat dvě věci: skutečnost, že vitamin D ovlivňuje určité buněčné mechanismy, ještě automaticky neznamená, že jeho suplementace dokáže zlepšit všechny zdravotní výsledky, se kterými tyto mechanismy souvisejí.
A právě oblast reprodukčního zdraví je toho skvělým příkladem.
Vitamin D a ženská plodnost: Co říká věda?
V posledních letech se vitaminu D dostává stále větší pozornosti také v reprodukční biologii.
A není to náhoda.
Receptory pro vitamin D se totiž nacházejí i ve vaječnících, děložní sliznici nebo placentě.
Výzkum naznačuje, že vitamin D může v těchto tkáních ovlivňovat řadu důležitých procesů, od regulace některých hormonálních mechanismů přes fungování imunitního systému až po buněčné procesy související s vývojem folikulů a ranými fázemi těhotenství.
Například ve vaječnících vědci zkoumají jeho možné zapojení do vývoje folikulů, zrání vajíček a tvorby steroidních hormonů.
Další výzkumy se zaměřují na jeho možnou roli v děložní sliznici, při uhnízdění embrya nebo ve vývoji placenty.
To všechno jsou biologicky zajímavá zjištění. Jenže mezi pochopením buněčného mechanismu a prokázáním skutečného vlivu na plodnost je ještě poměrně dlouhá cesta.
A co PCOS, endometrióza nebo problémy s otěhotněním?
Právě těmto oblastem se věnuje značná část současného výzkumu.
Některé observační studie popisují souvislosti mezi nízkými hladinami vitaminu D a reprodukčními obtížemi, například syndromem polycystických ovarií (PCOS), endometriózou nebo sníženou plodností.
Souvislost ale ještě neznamená příčinu.
Pokud například u žen s určitým onemocněním častěji pozorujeme nízké hladiny vitaminu D, neznamená to automaticky, že právě jeho nedostatek toto onemocnění způsobil.
Do hry může vstupovat řada dalších faktorů, od celkového zdravotního stavu až po životní styl.
A hlavně: ani zjištěná souvislost sama o sobě nedokazuje, že zvýšení hladiny vitaminu D pomocí suplementace daný problém vyřeší.
Znamená to tedy, že suplementace vitaminu D zvyšuje šanci na otěhotnění?
Tady bychom vás možná rádi potěšili jednoznačnou odpovědí. Jenže věda je občas komplikovanější, než bychom si přáli.
Zatím nemáme dostatečně přesvědčivé důkazy, že samotná suplementace vitaminu D obecně zvyšuje šanci na otěhotnění.
Přestože některé studie naznačují slibné výsledky, klinické výzkumy zatím nepřinášejí jednotné závěry.
Zajímavý příklad přinesla i rozsáhlá randomizovaná klinická studie publikovaná v roce 2026, která sledovala ženy s PCOS podstupující IVF.
Vědci zkoumali, zda suplementace vitaminu D před asistovanou reprodukcí zvýší šanci na narození živého dítěte.
A výsledek?
Suplementace sice významně zvýšila hladiny vitaminu D v krvi, nevedla však ke statisticky významnému zvýšení počtu narozených dětí oproti skupině užívající placebo.
To samozřejmě neznamená, že vitamin D není pro reprodukční zdraví důležitý. Znamená to ale, že jeho biologická role a skutečný přínos suplementace pro plodnost nejsou totéž.
Proto je důležité vnímat dostatečné zásobení vitaminem D jako jednu ze součástí celkové péče o zdraví, nikoli jako záruku vyšší šance na otěhotnění.
A co mužská plodnost? Vitamin D se netýká jen žen
Protože jsou k reprodukci většinou potřeba dva, byla by škoda vynechat druhou polovinu reprodukční rovnice.
Vitamin D se totiž zkoumá také v souvislosti s mužskou plodností.
Některé výzkumy naznačují, že jeho hladiny mohou souviset s kvalitou spermií, zejména s jejich pohyblivostí.
To je zajímavé i z biologického hlediska. Experimentální studie poukazují také na možné zapojení vitaminu D do regulace vnitrobuněčného vápníku, který je důležitý pro správnou funkci spermií.
A co suplementace?
Některé klinické studie a jejich souhrnné analýzy naznačují, že u mužů s poruchami plodnosti může suplementace vitaminu D zlepšovat vybrané parametry spermiogramu, například pohyblivost nebo koncentraci spermií.
Výsledky týkající se testosteronu však nejsou jednotné.
Zatím především chybí přesvědčivé důkazy, že se tato zlepšení skutečně promítají do vyšší pravděpodobnosti otěhotnění nebo narození dítěte.
Výzkum tak nabízí zajímavé poznatky o tom, jak vitamin D v reprodukčním systému funguje, ale na definitivní závěry si ještě musíme počkat.
Jak se na vitamin D dívá embryologie?
Z pohledu embryologie je vitamin D zajímavý především tím, že jeho receptory a související metabolické mechanismy nacházíme i v tkáních důležitých pro reprodukci.
Výzkum se proto zaměřuje nejen na vývoj a funkci reprodukčních buněk, ale také na procesy související s uhnízděním embrya a ranými fázemi jeho vývoje.
Některé studie navíc poukazují na souvislosti mezi hladinami vitaminu D a výsledky asistované reprodukce.
Současné důkazy však stále nestačí k tomu, abychom mohli tvrdit, že suplementace vitaminu D sama o sobě zvyšuje úspěšnost IVF nebo pravděpodobnost narození dítěte.
Biologický potenciál tedy existuje. Klinický přínos ale musí potvrdit kvalitní studie.
A přesně to je rozdíl, na kterém nám ve FemLabu záleží.
Má tedy smysl vitamin D suplementovat?
Vitamin D je nezbytný pro správné fungování organismu. Přestože si ho dokážeme sami vytvářet, jeho kožní syntéza závisí na řadě faktorů a v některých obdobích nemusí stačit.
Zvlášť v zimních měsících tak může být obtížné pokrýt potřebu vitaminu D pouze slunečním zářením a běžnou stravou.
Suplementace proto může být praktickým způsobem, jak zajistit jeho dostatečný příjem.
Cílem není dostat hladinu vitaminu D co nejvýš. Cílem je zajistit, aby ho naše tělo mělo dostatek.
A pokud jde o plodnost? Zdravé zásobení vitaminem D má smysl jako součást celkové péče o organismus, ale zatím nemáme dostatečné důkazy pro to, abychom z něj dělali samostatné řešení problémů s otěhotněním.
Vitamin D tedy není žádný zázračný vitamin na všechno.
Je to ale fascinující příklad toho, jak komplexně naše tělo funguje. Látka, kterou jsme před více než sto lety objevili díky léčbě křivice, se dnes ukazuje být součástí mnohem širšího systému biologické regulace.
A její skutečný význam v některých oblastech, včetně reprodukčního zdraví, stále objevujeme.
Protože právě v tom je věda nejlepší. Ne v jednoduchých slibech, ale v postupném hledání odpovědí.
Zdroje
Všechny informace, které vám poskytujeme, čerpáme z relevantních zdrojů a pečlivě je ověřujeme. Protože věříme, že si zasloužíte víc než jen clickbait články od AI bota.
Endocrine Society (2024) Vitamin D for the Prevention of Disease: Guideline Resources. Available at: https://www.endocrine.org/clinical-practice-guidelines/vitamin-d-for-prevention-of-disease (Accessed: 27 October 2026).
Farhangnia, P., Noormohammadi, M. and Delbandi, A.-A. (2024) ‘Vitamin D and reproductive disorders: a comprehensive review with a focus on endometriosis’, Reproductive Health, 21, article 61. Available at: https://doi.org/10.1186/s12978-024-01797-y.
Hu, K.-L. et al. (2026) ‘Vitamin D supplementation before in vitro fertilisation in women with polycystic ovary syndrome: multicentre, double blind, placebo controlled, randomised clinical trial’, BMJ, 392, e087438. Available at: https://doi.org/10.1136/bmj-2025-087438.
Jones, G. (2022) ‘100 YEARS OF VITAMIN D: Historical aspects of vitamin D’, Endocrine Connections, 11(4), e210594. Available at: https://doi.org/10.1530/EC-21-0594.
Li, M., Hu, S., Sun, J. and Zhang, Y. (2024) ‘The role of vitamin D3 in follicle development’, Journal of Ovarian Research, 17, article 148. Available at: https://doi.org/10.1186/s13048-024-01454-9.
National Institutes of Health, Office of Dietary Supplements (2025) Vitamin D: Fact Sheet for Health Professionals. Available at: https://ods.od.nih.gov/factsheets/VitaminD-HealthProfessional/ (Accessed: 27 October 2026).
van Tienhoven, X.A. et al. (2025) ‘Vitamin D in reproductive health disorders: a narrative review focusing on infertility, endometriosis, and polycystic ovarian syndrome’, International Journal of Molecular Sciences, 26(5), article 2256. Available at: https://doi.org/10.3390/ijms26052256.
Zhang, G., Nelli, G., Hoe, S.Z. and Hamdan, M. (2026) ‘Vitamin D supplementation in infertile men: a systematic review and meta-analysis of effects on semen quality and endocrine function’, PeerJ, 14, e21002. Available at: https://doi.org/10.7717/peerj.21002.
