Představte si dva lidi.
Vezmou si stejnou tabletu. Ve stejné dávce. Ve stejnou dobu. Jedna z nich je žena.
Znamená to, že jejich tělo s léčivem naloží stejně?
Ne nutně.
Ženský a mužský organismus totiž nejsou biologicky totožné. A rozdíly zdaleka nekončí u reprodukčních orgánů nebo hormonů. Mohou ovlivňovat i to, jak se určitá látka v těle vstřebá, kam se dostane, jak rychle ji metabolizujeme a jak dlouho nám trvá se jí zbavit.
Jinými slovy: stejná dávka nemusí znamenat stejnou expozici.
A u některých léčiv se tento rozdíl může projevit i v riziku nežádoucích účinků.
Účinky látky známe. Teda… jak u koho.
Když víme, co určitá látka dělá, mohlo by se zdát, že máme to nejdůležitější vyřešené.
Jenže vedle otázky „co tato látka dělá?“ existuje ještě jedna:
„U koho to vlastně víme?“
Právě to je jedna z věcí, které jsou důležité i při vývoji produktů zaměřených na ženy.
Léčiva samozřejmě nejsou doplňky stravy. Řídí se jinými pravidly vývoje, testování i hodnocení účinnosti a bezpečnosti. Výzkum léčiv nám ale velmi dobře ukazuje jeden obecnější princip:
Na tom, pro koho něco vyvíjíme a zkoumáme, může záležet.
Cesta tablety tělem totiž teprve začíná
Spolknete tabletu a účinná látka se nevydá přímo na místo, kde má „začít fungovat“.
Nejdřív se musí vstřebat. Potom se distribuuje do tkání, může být metabolizována a nakonec je z organismu vyloučena.
Těmito procesy se zabývá farmakokinetika – zjednodušeně řečeno to, co naše tělo dělá s léčivem.
A právě tyto procesy určují, jakému množství léčiva bude naše tělo v průběhu času vystaveno.
Co ukázala studie 86 léčiv?
V roce 2020 vyšla přehledová studie, která se podívala na výsledky dřívějších výzkumů.
Autoři analyzovali 86 léčiv, u kterých už byly popsány významné rozdíly v tom, jak je ženské a mužské tělo zpracovává.
Výsledek?
U 76 z těchto 86 léčiv, tedy v 88 % případů, rozdíly ukazovaly na vyšší expozici léčivu u žen.
Co to znamená v praxi?
Například to, že ženy mohly mít při stejné dávce vyšší koncentraci léčiva v krvi, nebo že se jejich tělo léčiva zbavovalo pomaleji.
Výsledkem tedy může být, že je ženský organismus vystaven většímu množství léčiva nebo jeho účinkům po delší dobu.
I když je dávka úplně stejná.
„Jasně, ženy jsou menší.“ Jenže tím to nekončí.
Je to logická námitka.
Ženy mají v průměru nižší tělesnou hmotnost než muži. Při stejné dávce tak mohou dostat větší množství účinné látky v přepočtu na kilogram tělesné hmotnosti.
A ano – tělesná hmotnost může hrát roli.
Sama o sobě ale všechny rozdíly nevysvětluje.
Důležité je například také tělesné složení. Ženy mají v průměru vyšší podíl tukové tkáně a nižší podíl tělesné vody. A protože některé látky se lépe rozpouštějí v tucích a jiné ve vodě, může se lišit i jejich distribuce v organismu.
Rozdíly mezi ženami a muži existují také v aktivitě některých enzymů, které léčiva metabolizují, nebo v rychlosti, jakou ledviny filtrují krev.
To všechno může ovlivnit, jak rychle se léčivo z těla odstraní a v jakých koncentracích a jak dlouho v něm zůstane.
Proto nestačí říct: žena váží méně, tak jednoduše snížíme dávku.
I dva lidé se stejnou tělesnou hmotností mohou stejné léčivo zpracovávat odlišně.
A co nežádoucí účinky?
Vyšší koncentrace léčiva nebo jeho pomalejší vylučování není jen zajímavost do učebnice farmakologie.
U některých léčiv může znamenat také vyšší riziko nežádoucích účinků.
A právě na tuto souvislost se autoři studie podívali také.
U 52 z 59 léčiv, tedy opět v 88 % případů, pro která měli k dispozici odpovídající klinická data, se směr farmakokinetických rozdílů shodoval s rozdíly ve výskytu nežádoucích účinků.
Lidskou řečí:
Tam, kde měly ženy vyšší expozici léčivu, se u nich také zpravidla častěji objevovaly nežádoucí účinky.
Studie tím samozřejmě neprokazuje, že vyšší expozice byla jejich přímou příčinou.
Výsledky ale naznačují, že vyšší expozice některým léčivům může představovat významné a dosud nedostatečně zohledňované zdravotní riziko pro ženy.
Ženská biologie není jen o reprodukci
A to je možná jedna z nejdůležitějších point celého tématu.
Když mluvíme o rozdílech mezi ženským a mužským tělem, velmi rychle sklouzneme k menstruaci, těhotenství, menopauze nebo reprodukčním hormonům.
Jenže ženská biologie tím nekončí.
Rozdíly se mohou promítat i do toho, jak naše tělo pracuje s látkami, které přijímáme.
Proto nestačí ženy do výzkumu jednoduše „přidat“.
Důležité je také sledovat, jestli se výsledky mezi ženami a muži liší. A pokud ano, proč.
Protože pokud data rozdělíme až ve chvíli, kdy už je všechno hotové, můžeme přehlédnout rozdíl, který je ve výsledku docela podstatný.
A co to má společného s doplňky stravy?
Doplňky stravy nejsou léčiva a nelze na ně výsledky této studie jednoduše přenést.
Princip za ní je pro nás ale důležitý.
Když vyvíjíme produkt, nestačí se dívat jen na to, jestli má určitá látka nějaký účinek.
Zajímá nás také:
U koho byla zkoumána? V jaké dávce? Za jakých podmínek? A odpovídají dostupná data člověku, pro kterého produkt skutečně vyvíjíme?
Právě proto dává smysl brát ženskou biologii v potaz už při samotném vývoji – ne ji přidávat jako poznámku pod čarou až na konci.
Protože ženské tělo není jen menší verze mužského.
A nestačí vědět jen to, že něco funguje.
Důležité je vědět také pro koho, jak a za jakých podmínek.
Zdroje:
Všechny informace, které vám poskytujeme, čerpáme z relevantních zdrojů a pečlivě je ověřujeme. Protože věříme, že si zasloužíte víc než jen clickbait články od AI bota.
Zucker I, Prendergast BJ. Sex differences in pharmacokinetics predict adverse drug reactions in women. Biology of Sex Differences. 2020.
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7275616/
